Adoptován ve 2 letech, nyní zralý muž

Pana X adoptovaly jeho " rodiče" když mu byly dva roky. Vyrůstal v harmonické rodině, ale měl tři o více než 15 let straší sourozence..tudíž byl rozmazlován jak to jen šlo. Vše mu bylo promíjeno, stále se dávalo pozor na to, aby se mu nic nestalo...Jeho rodiče udělali chybu..nikdy mu v dětství ani maličko nenaznačili to, že není pokrevní dítě, ale že je adoptován...
Až když zemřel tatínek, a maminka byla na smrtelné posteli o dva roky později, teprve pak mu to řekla....

Pana X to strašně moc zlomilo..připadal si, že ho celý život klamali a lhali mu... Když maminka umřela, rozhodl se, že najde svou biologickou matku...hledal ji přes kontakty v kojeneckém ústavu, které si obstaral...ale nenašel...našel ale jednu osobu spjatou s jeho biologickou rodinou..našel svého dědečka...Zůstal u něj celý den a noc a ten mu vyprávěl příběh, proč ho matka dala do kojeneckého ústavu....

Prý by ho neuživila..byla svobodná, lehkomyslná...prý takhle skončili pravděpodobně další děti, ale o nich se pan X nikdy nic nedověděl..
Dědeček mu řekl, že je pan X jeho dceři strašně moc podobný, ale že ho stejně vidět chtít nebude, že jí ale předá kontakt....nikdy se však panu X neozvala, on ještě kontaktoval jednou toho dědu, ale ten mu řekl, že je pro ni prostě cizí člověk...a že nemá zájem se s ním vídat vůbec nikdo z rodiny
Víc pan X nepotřeboval slyšet...jenže..něco se v něm zlomilo...měl pocit, že kdyby matku našel dávno, třeba by si k sobě cestu našli a dával vše za vinu svým mrtvým adoptivním rodičům...dcera pan X si myslí, že se toho pocitu nezbavil dodnes..hluboko v sobě má pořád toho zranitelnýho kluka, který miloval svého tátu a mámu a kteří mu, podle toho jak se k tomu postavil, zbortili celý svět...