Návrh na soud můžete podat nejdříve v době, kdy vaše adoptované dítě dosáhne 1 roku věku. Návrh a vše potřebné k soudu vám pomůže nachystat vaše sociální pracovnice.

Doba čekání na soud je velmi individuální. Jedni čekali ani ne 3 měsíce, my bohužel půl roku. Záleží na vytíženosti konkrétního soudce. S dobou čekání ale bohužel nemůžete nic udělat.

Samotný průběh je jedna velká FRAŠKA! Komedie, kterou si stát mohl ušetřit! Nechápu smysl tohoto úkonu. Chodí k vám sociální pracovnice a také sociálka z místa trvalého bydliště dítěte, dělají zapisy, kontrolují, ptají se a vidí, zda je dítě spokojené nebo ne. A tohle všechno je součást soudního procesu. Nechápu, proč náklady na soud neinvestuje stát na potřebnějších místech. Stačila by úřednice, která udělá zápis od všech kontrol a stačlo by to. Na soudu totiž neříkáte nic nového, vše se opírá o spis ze sociálky. Akorát z nás udělali "neschopné" blce, kterých se museli ptát, zda jsme si vědomi právních následků osvojení! Copak jsme těch spousty let asi dělali, když jsme čekali na dítě? A co těch 14 měsíců, kdy jsme "zbavili" stát odpovědnosti za jedno dítě, na co jsme mysleli? Měla jsem sto chutí říct něco nepatřičného, ale raději jsem se kousala do rtů. Následovali další otázky "podpásovky", jako např.: "Myslíte si, že jste vytvořili nezletilému dostatečné finanční, materiální a citové zázemí?" "Jak se změnilo vaše manželství po příchodu nezletilého?" "Jaký jste si vytvořili vztah k nezletilému?" ............... Copak tohle někoho zajímá, když porodí dítě nějaká "národnostní" menšina, nebo žena feťačka, narkomanka,............. No upřímně můžu říct, že jsem si připadala jako pitomá a neschopná malá holka, cítila jsem velké ponížení. Vím, že tohle všechno musí být, že to je v zákoně. Ale vysvětlete to zralé 34 leté ženě, která dlouho čekala na dítě a pak se o něj 14 měsíců starala. Jen se prosím nad tím malinko zamyslete a pak mě suďte.

Kdo ale nemá problém s podobnými institucemi a zvládá takové situace, tak soud bude pro něj hračka.