Tak to je jedinná otázka, na kterou vám nedokážu odpovědět. Bohužel!

My čekali 3,5 roku na 3měsíční mimi, kamarádka 2,5 roku na 6,5 měsíční mimi. Kamarádi z našeho "kruhu" měli 3měsíční mimi již 4měsíce po ukončení "školení".

Nevím opravdu co dodat. Odpověď je mezi nebem a zemí, je to prostě osud.

Omluvám se všem, vím, že tohle je otázka číslo 1, a všem by stačila pouze tato odpověď. I já se zabývala pouze touto otázkou. Ale fakt na to nejde odpovědět.

A jak staré mimi chcete?

Jste přesvědčeni, že chcete své první dítě již např. 2leté? Pokud ano, tak není co řešit. Budete ho mít brzy.

Já jsem ale chtěla co nejmenší, což jsem také do žádosti uvedla. A máte pravdu, byla jsem za blbce!!!! Na kraji mě brali jako pitomou ženskou, pošuka, která chce nemožné! Dokonce mě bylo řečeno, že pokud si nechám v žádosti co nejmenší dítě, bílé a zdravé, nedočkám se NIKDY!!! Podlehla jsem. Změnili jsme žádost na dítě do 1 roku a s menšíma vyléčitelnýma vadam. Tohle ale byla pro mě velká rána pod pás. Žila jsem v tom, že já jako žena jsem se narodila, abych porodila dítě. Proto jsem si ani v nejhorším snu nedokázala představit, že si vezmu pro mě "staré" dítě. Ať mě každý odsuzuje, já to přežiju! Udělala jsem dobře. Kdybych ještě více podlehla a bylo nám díky tomu nabídnuto dítě třeba 2 leté, nebyla bych 100% spokojena. Vím, že bych ho milovala celým srdcem, jak teď miluji malého, ale ..... pořád by to bylo ve vzduchu. Moje povaha je prostě taková.

Po "přípravě" na adopce (víkendová setkání s psychology a dalšími páry) můžete ještě svou žádost upravit.

To záleží na biologické matce, co uvede o sobě a zda uvede biologického otce.

Náš malý nemá uvedého otce v rodném listu a o matce víme jen, že nebyla vážně nemocná a jen jak vypadala (z vyprávění úřednice z městského úřadu, která s biologickou matkou jednala o adopci).

V kojeňáku udělají miminku potřebna vyšetření. A jak se bude dále vyvíjet, to je ve hvězdách. I dítěti, které zůstává u biologických rodičů, se může cokoli přihodit.

Mě to připadalo jako fraška. Některé otázky neměly smysl (pro nás laiky, ale pro ty študované určitě ano). Měli jsme nakreslit jakýkoli ovocný strom a pak sebe a manžela.

Také napsat životopis, ale ne takový ten normální, kde jste studovali, jaké jste měli zaměstnání,.... Ale napsat události v životě, které vás zformovaly do podoby, jací právě jste.

Nejvíce mě překvapil "domácí úkol". Do příští návštěvy jsme si měli připravit, jaké vady, nemoci, postižení tolerujeme u dítěte.

Věřte, že jsou na světě daleko horší věci než čekání na telefon!

Vím, že si říkáte: "Jí se to mluví, když se už dočkala!" Ale také jsem čekala, nebyl den, kdy bych si neřekla: "Tak zase den bez dítěte!". Je to dlouhé čekání, přiznávám. Musíte si ale najít nějakou "zábavu", něco, co vám alespoň na chvíli pomůže do jiných myšlenek. My si pořídili pejska. A když mimi pořád nepřicházelo, poříidili jsem si další štěně, abych měla doma aspoň psí "mimi". Sice mi to nenahradilo to, co jsem potřebovala, ale trochu to pomohlo. Štěně potřebovalo mou péči, bylo na mě závislé, což jsem potřebovala. No a teď jsem ráda, že máme pejsky dva, vyhrají si spolu a nejsou sami, když se starám o dítě. A malý má doma aspoň pejsky.

Všem přeji, ať je jejich čekání co nejkratší! Věřte, že konec tohoto pitomého čekání je ten nejsladší a nejkrásnější na světě!!!

Je dán určitý počet hodin, které musíte strávit v přítomnosti psychologů a dalších párů, kteří také mají podanou žádost. Jsou to jednak víkendová setkání a také jednodenní setkání.

Pokud máte zájem, pošlu Vám podrobný popis toho, co se tam dělo. Napište mi mail, viz. kontakt.

Vyjádření vám přijde za pár dní. Ale obdržením tohoto papíru se nic na adopci nemění. Důležité je totiž datum podání žádosti o adopci.

Stihnete!!

Po vytouženém telefonátu, že mají pro vás mimi, se budete cítit jako v ráji a tak nebude pro vás nic překážkou!

Máte sice měsíc na rozmyšlenou, zda to mimi chcete, ale proč čekat? Až uvidíte poprvé své mimi, budete vědět, jakou velikost dupaček budete potřebovat.

Pak nastává kolotoč nakupování, skládání postýlky, praní všech těch miniaturních oblečení,...... nám to trvalo 6 dní. A stihli jsme základní výbavu. Pak už máte čas dokoupit zbytek. A že to byly nákupy k nezaplacení!!! A k pohlazení duše!!!

Nezapomeňte, že přijde spousta lidiček, kteří vám přinesou hóóóódně věcí!!!

S tímhle zatím nemám zkušenost. O této problematice se více dozvíte na přípravě. Každopádně je lepší dítěti to říct, než aby se to dozvědělo nějak nevhodným způsobem od "nevhodného" člověka.

Začít s povídám o domečku (kojeňáku), že se narodil jiné paní, že není z mého bříška,......nevím jak to formulovat. Věřím, že to vyjde ze situace, z jeho otázek, ..... aby byl připravený, když mu někdo vpálí, že je adoptovaný. Aby věděl, co to slovo znamená, že to není nic špatného, že to z něho nedělá "jiného" člověka, že je normální jako každý jeho spolužák a kamarád.

A pokud se přesto najde dítě, které ho bude chtít shodit, tak mu můj syn s klidem řekne:"Heč, já mám kromě dárečků na narozeniny a Vánoce ještě i dovezeniny!!!!!" A to musí uzemnit přeci každé dítě, no ne?

Na tuhle otázku je velmi těžká odpověď. Jen vy znáte vaši rodinu! Znáte své nejbližší ve všech možných situacích, ale....adopce je přeji jenom "jiná" situace.

Můžu vám nabídnout svůj příběh. Měla jsem velké obavy, co na to řeknou moji rodiče. Vím, že adoptovat dítě je jen a jen věc moje a mého muže, ale ruku na srdce, ať chceme nebo nechceme, naše rodina sdílí i náš svět. Nevěděla jsem, jak přijmou "cizí" dítě, že to nebude "jejich" krev, že...... znáte to, sousedé, známí, lidi, které potkáváte cestou do práce,.....všichni ti zásadoví lidé, kteří nenechají dopustit na svět bez "normálního" chodu.....

Ale vše se rázem změnilo okamžikem, kdy jsem oznámila, že budeme mít chlapečka! Zmizela všechna ta nejistota, moje rodiče od první chvíle milují svého vnuka jak jsem ani nedoufala! Dávají mu tolik lásky, že někdy mi to až hrne slzy do očí! A přitom si říkám, že je to vlastně naprosto normální koloběh života, jen koleje mého syna a mě se setkaly v jiném bodě než kdybych ho porodila. No a? Teď běží jak mají!!!

A ti, kteří se mnou nesouhlasí a raději klopí oči, aby se se mnou nemuseli setkat, protože máme dítě z kojeňáku, ať jdou do háje! Nejdůležitější je to, že je šťastný můj syn! A pokud je šťastný on tak bude šťastná celá jeho rodina!!!

Moje maminko a můj tatínku! Ráda bych vám oběma sdělila něco, co vám nedokážu říct do očí. Děkuji vám oběma za to, že jste tak nádherně přijali mého syna za svého vnuka. Tak krásně jsem si to představovala, když jsem snila o tom, že budu mít jednou dítě. Dáváte mu svou lásku a když vás váš vnuk obejme, neubráním se dojetí. Moc dobře vím, že váš vnuk vás miluje celým svým srdcem! DĚKUJI!